veronika_lažánky

Milý Ježíšku. Jen pár přání mám. Ať dnes není nikdo sám, ať jsme všichni zdraví a život nás baví. Že jsem skromná  a zdá se ti to málo? Tak já přidám. Umět pozorovat svět, vždycky najít cestu zpět, každý den něco nového zažít, jeden druhého si vážit, a nebát se jít za svým snem. To bych přála všem. Protože Ježíšku, já už šťastná jsem. Veselé Vánoce přejí Verča, Kuba a Ingridka

Ahoj všichni. Těšíte se na vyprávění o dýni? Ještě počkejte.  Než jsme se k tomu s tátou dostali, stihli jsme spoustu jiné zábavy. Třeba houbaření. To mě baví. Když se mi nechce po svých, dělám, že mě bolí nožičky. No a tak se nesu. Prý bychom jinak nikam nedošli. Ale když najdu hříbek, musím rychle zpátky na zem.  Aby mi ho někdo nevyfoukl. Barfi si to taky užil. Po svém. V Brně se konaly poslední letošní dračí závody.  To jsem si nemohla nechat ujít.  Zatímco si máma s tátou máchali ruce ve studené Svratce, přemýšlela jsem, co si dáme k obědu. Taky jsem vyzkoušela nové hřiště.  Je parádní, ale moc dětí tam zatím nechodí. No a pak už došlo na tu dýni. Tátovi jsem musela ukázat, jak se správně dlabe. On to od loňska úplně zapomněl. "Oči budou někde tady." Povedlo se. A svítí. Taky už máte vydlabáno? Mějte se krásně a zase někdy příště. Vaše Ingridka

...kousek vřesu vždycky snesu. Dostala jsem část výzdoby z jedné krásné svatby. Děkuji Terezko. A teď mi dělá radost před domem. Barfimu dělá radost sluníčko. A Ingridce udělalo radost nejen společné plavání, ale i zakoupená halloweenská dýně. Hm, příští vyprávění bude asi o dlabání. Tak se těšte. A taky si udělejte radost. Sluníčko svítí, houby pořád ještě rostou. Hurá do lesa. Mějte krásný den. Verča

Chcete vědět, co jsem dělala celé léto? No bylo toho tak moc, že jsem počítač ani nestihla zapnout. Uvařte si kafíčko a pohodlně se posaďte. Začínáme. Léto přišlo dřív než obvykle. Nemohla jsem se dočkat, až si budu máčet nožičky v nějaké krásné vodičce. Máma s tátou mě vzali na ty jejich závody na Prýgl (to je Brněnská přehrada, kdyby někdo nevěděl). Nachystala jsem si plavky a plavací pásek i rukávky. No nakonec z koupání nebylo nic. Byl sice teprve začátek června, ale voda už byla tááák zelená, že ani Barfi by tam nevlezl. A tak jsem tam aspoň naházela všechny kamínky, co jsem našla. Protože byl ještě školní rok, zajela jsem zkontrolovat kvalitu výuky na mé oblíbené ZUŠ Vysoké Mýto. Ano, kvalita je stále vysoká. Máma se naučila novou ukolébavku a mě napadlo, jestli by ze mně náhodou nebyla dobrá mažoretka. Když už se v rybnících a přehradách nedalo koupat, rozhodla jsem se je pokořit v lodi. Nejdřív byla zkouška nasucho.  Barfi mě vysvětlil, jak se používá píšťalka. On sám to ne...

Ingridka byla tak hodná a pustila mě nejen na tento blog, ale i na jednu skvělou dámskou jízdu do Špindlu. Bylo co pít. Bylo co jíst. Svezly jsme se lanovkou na Medvědín. A tam jsme se na chvíli vrátily do dětství. No prostě tam bylo krásně. A ta nevěsta, kvůli které se to všechno konalo, si nakonec našla i ženicha. Nebo to není ten pravý?  ;-) Krásný den Vám přeje  Verča

... sloupenskými lesy. Co je Pochod sloupenskými lesy už víte z loňského vyprávění  zde. Takže tentokrát jen stručně. No těšila jsem se moc.  "Tak holky, jdeme, jdeme." Asi jsem přepálila začátek.  Ale do batůžku se pořád ještě vejdu. V polovině cesty jsme dali pauzu. "Táto, opeč buřta." Mňam, ten byl :-) Když jsme nevěděli kudy kam, jeden strejda nám ukázal cestu. No bylo to dlouhý a náročný.  15 km jednoho unaví. A bylo krásně a všichni to zvládli. I Barfi, který v cíli děkoval tomu strejdovi za to, že jsme nezabloudili. No a teď jsou z nich kamarádi. A kdo chtěl, dostal diplom a placku. Já mám diplom a dvě placky. To jsem ale šikulka. Jediný co mě mrzí je, že mě táta nepustil na skákací hrad.  Tak snad příště. Tím prohlašuji turistickou sezónu za zahájenou. Vaše Ingridka