Na řadě byl výstup na Praděd. Máma s tátou vymýšleli, kudy by se dalo z rozcestí Hvězda vyšlápnout na Ovčárnu i se mnou a vyhnout se při tom asfaltové komunikaci. Cestu našli. Ale po zralé úvaze se rozhodli, že mě i s kočárkem svěří babičce a dědovi, a společně s Barfim to vezmou podél vodopádů Bílé Opavy.
Prý tam bylo krásně. Bárfi říkal, že to byla zívačka.
No ale mě se zdá, že pro kočárek to opravdu nebylo.
S babičkou a dědou jsme měli v plánu cestu autobusem. Ale protože jsme se nevešli, nakonec jsme nahoru přeci jen museli po tom asfaltu.
Na Ovčárně jsme si dali oběd a potom hurá na vrchol.
Nebyla ani sobota ani neděle a stejně tam bylo lidí jak mravenců. Nemohla jsem na to koukat a raději jsem si zdřímla. Řekla jsem si, že mě nahoře určitě vzbudí.
Pěkně tam foukalo. Nacpali mě do bundy a čepice. No ale myslím, že mě to slušelo.
Překvapilo mě, kolik se toho na jeden kopec vejde. Vysílač, rozhledna, ubytovna a restaurace. I točenou zmrzlinu tam prodávali. Mě se ale nejvíc líbila víla z Bílé Opavy. Byla prý tak krásná, že se do ní jeden mládenec zamilovat tak moc, až se kvůli ní v té Opavě utopil. No to je přece hrůza.
Cestou zpátky už jsme se do autobusu vešli. Byla to moje první cesta hromadnou dopravou :-)
Než jsme se dostali zpátky na chalupu byla jsem tak unavená, že jsem se rozhodla následující den žádné vrcholy nezdolávat.
Máma s tátou souhlasili, a tak jsme si udělali jen procházku lesem a nasbírali nějaký ty houby.
Nejvíc si to užil Barfi. Vymetl doslova každou louži.
No a já jsem zvolila relaxaci v kočárku. Musela jsem přeci načerpat síly. Do konce dovolené zbýval už jen jeden den a ještě byl v plánu Sovinec a zas nějaký vodopády.
To ale až příště...
Vaše Ingridka
Komentáře
Okomentovat