"Mámo, honem. Příjdeme poslední." Taky už by máma mohla poznat, co se mi honí hlavou. Můžu snad za to, že mi to mluvení ještě moc nejde? Babička nám zařídila hodinu zpívání. Neuměla jsem si představit, jak to bude probíhat, ale těšila jsem se, protože máma doma zpívá a to mě baví. Když jsme tam přišly, trochu jsem se polekala. S tolika dětmi a maminkami jsem nepočítala. Posadili mě na zem: "A co teď? Asi začnu brečet." No povím vám, bylo to na hraně. Ten pláč myslím. Ale dostala jsem do ruky dvě vařečky a nějaká paní u klavíru začala hrát. To mě uklidnilo. Taky mám doma klavír, od Ježíška, heč. Jen je menší a růžový. Až Ježíška potkám, musím se ho zeptat, jestli ho mívá skladem i v jiných barvách. Kdo to kdy viděl, růžový hudební nástroj. "Tů tů tů, auto už je tu." Tuhle písničku jsem poznala. Tu zpíváme v plavání. Jen u toho bubláme do vody a místo volantu se držíme rybičky. Nakonec, zase tak velký rozdíl to nebyl. Já se držela a zpívala máma. Když mě b...