Přeskočit na hlavní obsah

Ingridka vypráví: O zpívání

"Mámo, honem. Příjdeme poslední."


Taky už by máma mohla poznat, co se mi honí hlavou. Můžu snad za to, že mi to mluvení ještě moc nejde?

Babička nám zařídila hodinu zpívání. Neuměla jsem si představit, jak to bude probíhat, ale těšila jsem se, protože máma doma zpívá a to mě baví.

Když jsme tam přišly, trochu jsem se polekala. S tolika dětmi a maminkami jsem nepočítala.



Posadili mě na zem: "A co teď? Asi začnu brečet."


No povím vám, bylo to na hraně. Ten pláč myslím. Ale dostala jsem do ruky dvě vařečky a nějaká paní u klavíru začala hrát. To mě uklidnilo. 
Taky mám doma klavír, od Ježíška, heč. Jen je menší a růžový. Až Ježíška potkám, musím se ho zeptat, jestli ho mívá skladem i v jiných barvách. Kdo to kdy viděl, růžový hudební nástroj.


"Tů tů tů, auto už je tu."

Tuhle písničku jsem poznala. Tu zpíváme v plavání. Jen u toho bubláme do vody a místo volantu se držíme rybičky. Nakonec, zase tak velký rozdíl to nebyl. Já se držela a zpívala máma.


Když mě babi fotila, máma po mě loudila úsměv. Ale copak to šlo? Je snad na říkance "Měla babka čtyři jabka a dědoušek jen dvě." něco veselého? Máma říká, že je to proto, že si jich dědoušek víc nenatrhal. Ale já jsem přesvědčená, že už si je prostě jen snědl. A mít hlad není žádná legrace. To znám.


"Konečně pohyb."
Tuhle myšlenku by mi nevěřil ani Barfi. A s ním máme ve všem jasno.
Chození mě ale začíná bavit, a taky jsem byla ráda, že si mužů protáhnout kolena.
Zpívalo se něco o čápovi. Já znám jen "Čáp, čáp do vody šláp."
Voda nikde, tak jsem se raději moc nehýbala, abych něco nespletla.


O kbelík od barvy jsme se s mámou hezky rozdělily. Já jsem ho držela a máma bubnovala. Řekla jsem si: "Ať z toho holka taky něco má."


No a když jsem se rzhodla zapojit do kolektivu, byl konec hodiny.


Babička byla nadšená. Já jsem byla spokojená, že byla babi tak nadšená. 
A máma?
 Ta říkala, že dokud se zpívá, ještě se neumřelo. 
Hm, ale to asi neměla ze své hlavy.


Tak se mějte hezky a někdy si zazpívejte.
Mě se momentálně nejvíc líbí Holka modrooká.
Jaká je ta vaše?

Vaše Ingridka

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

S Ingridkou na výletě: Pojďte se mnou na Kokořín

  Ahoj všichni.  Dnes jen krátce a hlavně obrazem.  Zvu vás na výlet na Kokořín. Je tomu už pár týdnů, co jsme se pohybovali na okraji Kokořínska a Máchova kraje. A kam jinam se podívat, když na to máte jediný den? No na samotný hrad Kokořín přeci. Poznáváte ho? Já ho teda viděla poprvé. Hrad je to velký, ale ne tak jako Karlštejn. Dlouho už tam nikdo nebydlí, ale kdysi se tam prý schovávali loupežníci. Tak to omrknem, ne? Uvnitř hrad není zdaleka tak prostorný, jak se z venku zdá. Na prohlídku interierů se nám moc nechtělo. Stejně by mě to nebavilo. Ale vyhlídku z věže jsme si ujít nenechali. Krása. Podle fotky z nejvyššího okna by se mohlo zdát, že bylo na hradě liduprázdno. Chyba. V okamžiku pořízení tohoto obrázku zněl ze schodiště dusot asi 50ti členné skupiny nedočkavých turistů. Že byste rádi i dolů, protože do malých prostor věže se stejně  všichni nevejdou, je příliš nezajímalo. Všichni tam chtěli být první. Jakmile to šlo, prchli jsme.  Hrad je to pěkn...

Hráškový experiment

  Trocha domácího vzdělávání nikdy neuškodí.  😊 Cíl experimentu: Zjistit, zda se dá hrášek vypěstovat doma v květináči. Celý nápad vznikl v době, kdy jsme s Ingridkou prováděly testy klíčivosti různých starších semínek. Našly jsme i hrášek, kterému se loni v záhonu moc nedařilo. Tak co s ním? Vatový odličovací tampón a trocha vody. Pokus, který všichni známe ze školy. 15.2.2021 Hrášek vyklíčil během pár dní. A protože ho Ingridka prohlásila za moc krásný, bylo nám ho líto vyhodit. 18.2.2021 Šup s ním do hlíny.  Následujících několik dní (možná i celý týden) běhala Ingridka každé ráno kontrolovat, jestli roste. 23.2.2021 A rostl. Rostl a rostl, nic zajímavého se nedělo a četnost kontrol se rychle snížila. Však ona to maminka vždycky zalije, že? Po dvou měsících začal hrášek připomínat kouzelnou fazoli pro trpaslíky. 16.4.2021 První květ a první lusk a vracíme se ke každodennímu monitoringu. "Kdy už si ho můžu sníst?" 28.4.2021 Tak už. Podařilo se nám vypěstovat dva lusky,...

Ingridka vypráví: ...hostina

Příjezd k restauraci jsem samozřejmě zaspala. Nikdo ně neprobudil, normálně mě nechali spát. Neviděla jsem předávání jednoho nečekaného svatebního daru, uvítací přípitek, a zametání rozbitého talíře. Mrzelo mě, že jsem nestihla jak máma krmí tátu a táta mámu. Ale nejvíc mi vadilo, že na mě nezbyla svíčková.  Na krájení dortu už jsem byla vzhůru. Ochutnat mi teda nedali, ale to nic. Já na to sladký stejně moc nejsem. Jak probíhalo hodování a jiné svatební veselí vám ukázati nemůžu. Paní fotografka po nakrojení dortu odjela a zajímavé momentky z jiných zdrojů nemám k dispozici. Zatím. A na závěr trochu podzimní romantiky. A je po svatbě.  Ale až já se budu vdávat... Ještě vám chci prozradit jméno té šikovné paní s fotoaparátem. Jmenuje se Zuzana Kubíková a najdete ji na:  fotozuza.webgarden.cz Mějte se krásně. Vaše Ingridka