Přeskočit na hlavní obsah

Ingridka vypráví: O zpívání

"Mámo, honem. Příjdeme poslední."


Taky už by máma mohla poznat, co se mi honí hlavou. Můžu snad za to, že mi to mluvení ještě moc nejde?

Babička nám zařídila hodinu zpívání. Neuměla jsem si představit, jak to bude probíhat, ale těšila jsem se, protože máma doma zpívá a to mě baví.

Když jsme tam přišly, trochu jsem se polekala. S tolika dětmi a maminkami jsem nepočítala.



Posadili mě na zem: "A co teď? Asi začnu brečet."


No povím vám, bylo to na hraně. Ten pláč myslím. Ale dostala jsem do ruky dvě vařečky a nějaká paní u klavíru začala hrát. To mě uklidnilo. 
Taky mám doma klavír, od Ježíška, heč. Jen je menší a růžový. Až Ježíška potkám, musím se ho zeptat, jestli ho mívá skladem i v jiných barvách. Kdo to kdy viděl, růžový hudební nástroj.


"Tů tů tů, auto už je tu."

Tuhle písničku jsem poznala. Tu zpíváme v plavání. Jen u toho bubláme do vody a místo volantu se držíme rybičky. Nakonec, zase tak velký rozdíl to nebyl. Já se držela a zpívala máma.


Když mě babi fotila, máma po mě loudila úsměv. Ale copak to šlo? Je snad na říkance "Měla babka čtyři jabka a dědoušek jen dvě." něco veselého? Máma říká, že je to proto, že si jich dědoušek víc nenatrhal. Ale já jsem přesvědčená, že už si je prostě jen snědl. A mít hlad není žádná legrace. To znám.


"Konečně pohyb."
Tuhle myšlenku by mi nevěřil ani Barfi. A s ním máme ve všem jasno.
Chození mě ale začíná bavit, a taky jsem byla ráda, že si mužů protáhnout kolena.
Zpívalo se něco o čápovi. Já znám jen "Čáp, čáp do vody šláp."
Voda nikde, tak jsem se raději moc nehýbala, abych něco nespletla.


O kbelík od barvy jsme se s mámou hezky rozdělily. Já jsem ho držela a máma bubnovala. Řekla jsem si: "Ať z toho holka taky něco má."


No a když jsem se rzhodla zapojit do kolektivu, byl konec hodiny.


Babička byla nadšená. Já jsem byla spokojená, že byla babi tak nadšená. 
A máma?
 Ta říkala, že dokud se zpívá, ještě se neumřelo. 
Hm, ale to asi neměla ze své hlavy.


Tak se mějte hezky a někdy si zazpívejte.
Mě se momentálně nejvíc líbí Holka modrooká.
Jaká je ta vaše?

Vaše Ingridka

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

S Ingridkou na výletě: Pojďte se mnou na Kokořín

  Ahoj všichni.  Dnes jen krátce a hlavně obrazem.  Zvu vás na výlet na Kokořín. Je tomu už pár týdnů, co jsme se pohybovali na okraji Kokořínska a Máchova kraje. A kam jinam se podívat, když na to máte jediný den? No na samotný hrad Kokořín přeci. Poznáváte ho? Já ho teda viděla poprvé. Hrad je to velký, ale ne tak jako Karlštejn. Dlouho už tam nikdo nebydlí, ale kdysi se tam prý schovávali loupežníci. Tak to omrknem, ne? Uvnitř hrad není zdaleka tak prostorný, jak se z venku zdá. Na prohlídku interierů se nám moc nechtělo. Stejně by mě to nebavilo. Ale vyhlídku z věže jsme si ujít nenechali. Krása. Podle fotky z nejvyššího okna by se mohlo zdát, že bylo na hradě liduprázdno. Chyba. V okamžiku pořízení tohoto obrázku zněl ze schodiště dusot asi 50ti členné skupiny nedočkavých turistů. Že byste rádi i dolů, protože do malých prostor věže se stejně  všichni nevejdou, je příliš nezajímalo. Všichni tam chtěli být první. Jakmile to šlo, prchli jsme.  Hrad je to pěkn...

Ingridka vypráví: Slíbená dýně

A máme hotovo. Když jsem viděla, jaký si na tu naši dýni vzal táta nůž, nechala jsem práci na něm a ujala se teorie. Že se nám to ale povedlo, hm? Mějte se hezky a užívejte si barevný podzim. Vaše  Ingridka

Ingridka vypráví: Konečně buřty

Taky už jste se nemohli dočkat teplejšího počasí? Konečně se dá trochu válet po zemi. A hlavně už přišly na řadu ty buřty. Ani nevíte, jak moc jsem se na ně těšila. Opekli jsme je u babičky a dědy na zahradě.  Mňam. A s kečupem :-) A protože první letošní byly na chalupě, znamená to, že doma nás to teprve čeká. Závidíte? Tak si taky dejte něco dobrého, na co jste se dlouho těšili. A nezapomeňte se potom trochu hýbat. Ať nemáte velká břicha. Mějte se krásně a užívejte si jaro jak jen to jde. Vaše Ingridka