...je akce, kterou založil můj pradědeček spolu se svými kamarády v roce 1975. Takže chápete, že výšlap do lesů a polí kolem Sloupnice ve Východních Čechách je pro naši rodinu povinnost. Já už jsem se účastnila podruhé. Nevěříte?
No byla jsem z toho tenkrát trochu vyděšená. Táta mě nesl jen chvíli. Skoro celou cestu jsem absolvovala v kočárku. Loni touto dobou jsem totiž ještě ani neseděla.
Zato letos jsem si hned na startu protáhla nohy s babičkou na hřišti.
Těšila jsem se, jak jim to moje běhání ukážu. Jenže táta s mámou si na mě pořídili krosnu.
Chvíli jsem si na ni zvykala. Ale když jsme se v první části trasy motali v davu lidí, byla jsem ráda, že mám navrch.
Asi v polovině jsme zastavili na svačinu. Děda s babi si opekli buřta. Máma babičce skoro půlku snědla (taky si mohla opéct svůj) a mě dali chleba. Chleba mám ráda, buřta ne. Takže jsem byla spokojená.
Pochod nepochod, odpolední spánek se neptá. V krosně není kde složit hlavu, tak si mě máma vzala do osvědčeného nosítka. To se spinkalo.
O místo v krosně se hlásil strejda Michal, ale myslím, že se s ním táta nakonec netáhl.
Když jsem se probudila, byli jsme skoro u cíle. Chtěla jsem jim trochu zazpívat a povědět jak se mi výlet líbí, ale zacpali mi pusinku chlebem. Chleba mám sice ráda, ale všeho moc škodí.
No ale protože jsem byla opravdu statečná a zvládla jsem celých 15km bez zaváhání, dostala jsem skluzavku.
To byla jízda.
Tak se mějte hezky a taky se vydejte někam na výlet.
Třeba k nám do Moravského krasu. U nás je takových zajímavých míst.
O tom ale zase někdy příště.
Vaše Ingridka
Komentáře
Okomentovat