Přeskočit na hlavní obsah

Ingridka vypráví: A máme tu podzim

Hm. A máme tu podzim. Lesy jsou plné hub a lidé jako blázni plní internet obrázky plných košíků. Taky jsem pár kousků našla, ale nechala jsem je zvířátkům. Nepapám to, tak co s tím?


Když mě při procházce sluníčko pošimralo na nose, vzpomněla jsem si, jaké to bylo, běhat bosky v trávě.


Myslím, že je nejvyšší čas povědět vám, jaký byl zbytek léta. Protože toho bylo hodně, vyberu vám jen to nejlepší.

Jak máma slíbila, udělali jsme si malou rodinnou dovolenou. Já, máma, táta a Barfi jsme na víkend vyrazili na Vysočinu.


Vybrali jsme si útulný kemp u rybníka Sykovce.
No není to romantika?


A pořádně jsme prochodili okolí.


Kromě Nového Města na Moravě jsme omrkli i Vysočina Arénu. Trošku jsem to prospala. Co taky na biatlonové střelnici v létě. Mámě se tam ale líbilo. Chtěla vidět, kdeže to ta Koukalová vyhrává.


Taky jsme zdolali vrchol Harusova kopce. Brnkačka. Jen Barfi tam sotva vyťapkal. Ten náš pejsek nemá vůbec žádnou fyzičku :-)


Cestou domů jsme to vzali přes Skuteč. Tam jsme se potkali s babi a dědou, navštívili místní muzeum a 


prozkoumali naučnou stezku o historii těžby žuly.


Bylo to opravdu zajímavé, říkal Barfi ;-)

Jak nám skončila dovolená, už jsem se těšila na tu svatbu, co nás na ni pozvali.
I když asi víc na to, až si obleču ty nový šatičky.


Máma za mnou pořád běhala s foťákem. Nedivím se, náramně mě to totiž slušelo. Ale důležitější přece byli nevěsta s ženichem.


Vlastně všem to moc sluší, když se hezky oblečou. I tetě a strejdovi.


Nejhezčí ale byla přece jen nevěsta. Taky se s ní chtěl každý fotit. No a když přišla řada na mě, měla jsem úplně jinou práci.


A pár dní na to se ochladilo, sluníčko se před námi začalo schovávat a babi mi koupila podzimní bundičku.


Minulý týden jsme sklidili dýně. Některé máme na okrasu, jiné sníme a z té největší budeme s tátou vyřezávat strašáka. 
Pak vám ukážu, jak se nám to povedlo.

Tak se mějte hezky
Vaše Ingridka

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

S Ingridkou na výletě: Pojďte se mnou na Kokořín

  Ahoj všichni.  Dnes jen krátce a hlavně obrazem.  Zvu vás na výlet na Kokořín. Je tomu už pár týdnů, co jsme se pohybovali na okraji Kokořínska a Máchova kraje. A kam jinam se podívat, když na to máte jediný den? No na samotný hrad Kokořín přeci. Poznáváte ho? Já ho teda viděla poprvé. Hrad je to velký, ale ne tak jako Karlštejn. Dlouho už tam nikdo nebydlí, ale kdysi se tam prý schovávali loupežníci. Tak to omrknem, ne? Uvnitř hrad není zdaleka tak prostorný, jak se z venku zdá. Na prohlídku interierů se nám moc nechtělo. Stejně by mě to nebavilo. Ale vyhlídku z věže jsme si ujít nenechali. Krása. Podle fotky z nejvyššího okna by se mohlo zdát, že bylo na hradě liduprázdno. Chyba. V okamžiku pořízení tohoto obrázku zněl ze schodiště dusot asi 50ti členné skupiny nedočkavých turistů. Že byste rádi i dolů, protože do malých prostor věže se stejně  všichni nevejdou, je příliš nezajímalo. Všichni tam chtěli být první. Jakmile to šlo, prchli jsme.  Hrad je to pěkn...

Hráškový experiment

  Trocha domácího vzdělávání nikdy neuškodí.  😊 Cíl experimentu: Zjistit, zda se dá hrášek vypěstovat doma v květináči. Celý nápad vznikl v době, kdy jsme s Ingridkou prováděly testy klíčivosti různých starších semínek. Našly jsme i hrášek, kterému se loni v záhonu moc nedařilo. Tak co s ním? Vatový odličovací tampón a trocha vody. Pokus, který všichni známe ze školy. 15.2.2021 Hrášek vyklíčil během pár dní. A protože ho Ingridka prohlásila za moc krásný, bylo nám ho líto vyhodit. 18.2.2021 Šup s ním do hlíny.  Následujících několik dní (možná i celý týden) běhala Ingridka každé ráno kontrolovat, jestli roste. 23.2.2021 A rostl. Rostl a rostl, nic zajímavého se nedělo a četnost kontrol se rychle snížila. Však ona to maminka vždycky zalije, že? Po dvou měsících začal hrášek připomínat kouzelnou fazoli pro trpaslíky. 16.4.2021 První květ a první lusk a vracíme se ke každodennímu monitoringu. "Kdy už si ho můžu sníst?" 28.4.2021 Tak už. Podařilo se nám vypěstovat dva lusky,...

Ingridka vypráví: ...hostina

Příjezd k restauraci jsem samozřejmě zaspala. Nikdo ně neprobudil, normálně mě nechali spát. Neviděla jsem předávání jednoho nečekaného svatebního daru, uvítací přípitek, a zametání rozbitého talíře. Mrzelo mě, že jsem nestihla jak máma krmí tátu a táta mámu. Ale nejvíc mi vadilo, že na mě nezbyla svíčková.  Na krájení dortu už jsem byla vzhůru. Ochutnat mi teda nedali, ale to nic. Já na to sladký stejně moc nejsem. Jak probíhalo hodování a jiné svatební veselí vám ukázati nemůžu. Paní fotografka po nakrojení dortu odjela a zajímavé momentky z jiných zdrojů nemám k dispozici. Zatím. A na závěr trochu podzimní romantiky. A je po svatbě.  Ale až já se budu vdávat... Ještě vám chci prozradit jméno té šikovné paní s fotoaparátem. Jmenuje se Zuzana Kubíková a najdete ji na:  fotozuza.webgarden.cz Mějte se krásně. Vaše Ingridka