Ahoj všichni. Letní vyprávění pokračuje.
V srpnu toho bylo taky dost.
Nejdřív jsem byla s tátou, mámou a Barfim na dračích závodech.
Ostatní se možná nadřeli, ale pro mě to byla pohodička.
Třetí místo, už nevím v jaké kategorii, asi nejvíc ocenil Barfi.
Další týden jsem si byla zaplavat, protože jsem měla ještě nevybrané lekce za zimní marodění.
A pak jsme zase vyrazili k babičce a dědovi.
Máma s tátou se ale moc nezdrželi.
Hodili na záda batohy a vydali se na Orlickou hřebenovku.
Vlakem a autobusem se dopravili do Olešnice v Orlických horách, a pak už jen po svých.
Nejdřív přes Vrchmezí na Masarykovu chatu.
Zdolali nejvyšší vrchol Velkou Deštnou.
Tam ale nic moc, tam se teď staví rozhledna.
První noc strávili někde u Kunštátské kaple.
Vítr, tma, zima, déšť...brrrr.
Ráno si to namířili na Anenský vrch.
Počasí prý nic moc. Ale jak říká táta, hlavně když nezamrzají kaluže.
Pak se zastavili u tvrze Hanička. Jen nevím, jestli to bylo kvůli pivu a párku nebo selfíčku s tankem.
Kolem velkého množství řopíků a bunkrů (jestli nevíte, co je to řopík, tak máte zásadní nedostatek ve vzdělání) doputovali až k Zemské bráně.
Druhou noc zavzpomínali na dětství, když přespali v táborové chatičce.
A pak už jen proběhli kolem Pastvinské přehrady do Letohradu.
Kousek se svezli vlakem a z Chocně už to došlapali.
A došli móc uťapkaný.
Já jsme mezi tím pochopitelně měla zcela jiný program.
Kromě obvyklých her s dědou, jsme si tentokrát udělali výlet do Zoo.
Bylo tam spoustu zvířátek.
Některá jsem ani neznala.
A některá mě vzala mezi sebe.
Došlo i na oblíbený párek v rohlíku s kečupem
a prolízačky se skluzavkou.
A protože je to psaní zase už dost dlouhý, nechám si něco na příště.
V září to taky byla jízda.
Tak se mějte krásně.
A teple se oblékejte.
Venku se ochladilo a brzy dojde i na ty kaluže.
Vaše Ingridka
Komentáře
Okomentovat