Přeskočit na hlavní obsah

S Ingridkou na výletě: Stezka babky Březinky

Tak vás s Ingridkou konečně zdravíme v novém roce.
Slibujeme, že už nebudeme slibovat, že se v psaní příspěvků zlepšíme.
Asi se nezlepšíme :-)

Od začátku roku marně vyhlížíme sněhovou nadílku a nic.
Ingridka se letos povozila na bobech možná tak dvakrát, a to ještě bylo z části na trávě.
A tak včera vytáhla kolo od Ježíška.
Koukli jsme do mapy, kam by se v našem okolí dalo vyrazit na nedělní mini výlet.
Našli jsme: "Stezka babky Březinky"
Na internetu jsme vyčetli, že je vhodná i pro kočárky, odrážedla i kola.


Velká část stezky vedla po rozbité asfaltové silnici, na které se i přes zákaz vjezdu prohánělo jedno auto za druhým. To se nelíbilo ani tátovi, ani Barfimu (který musel být na vodítku) a ani Ingridce, protože vjela každou chvíli do nějaké díry. Začátek teda nic moc.


Zachránily to moc pěkně připravené informační tabule. Na každé bylo zajímavé povídání o přírodě, a hlavně úkoly pro děti. 
Ingridku nejvíc bavilo stavění domečků pro skřítky. Jeden jsme postavily spolu. 


A do stavby dalšího se zapojil i táta.



Taky jsme se učili rozeznávat stromy.


"Tohle je mámo borovice, víš."


Zastavení bylo celkem pět. Na většinu úkolů nebylo vhodné počasí ani roční období.
Ale skákat z pařezů a házet šiškou na zvolený cíl se dá kdykoli.


"Barfi pojď, musíme tudy."
Závěrečná část vedla lesní pěšinou. V létě tu musí být moc krásně.

A hodnocení?
Procházka pěkná, cca 2 km, vhodná i pro malé děti.
Kočárek i kolo to chce spíš v terénní úpravě, ale dá se to.
Když nejste místní, nemáte poblíž stezky kde zaparkovat. A my to měli z domu autem tak 15 minut. Takže jsme zaparkovali tam, kdy bychom asi moc neměli.
No a únor není úplně nejvhodnější měsíc. Jaro nebo léto by bylo prostě lepší.
Takové "dobré" nedělní provětrání.

A aby to bylo na výbornou, cestou zpátky jsme přibrzdili ve Křtinách u cukrárny.
Mňam :-)

Mějte se krásně a taky se vydejte na výlet. 
Oni ty zákusky pak chutnají mnohem víc.
Vaše Verča a Ingridka


Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

S Ingridkou na výletě: Pojďte se mnou na Kokořín

  Ahoj všichni.  Dnes jen krátce a hlavně obrazem.  Zvu vás na výlet na Kokořín. Je tomu už pár týdnů, co jsme se pohybovali na okraji Kokořínska a Máchova kraje. A kam jinam se podívat, když na to máte jediný den? No na samotný hrad Kokořín přeci. Poznáváte ho? Já ho teda viděla poprvé. Hrad je to velký, ale ne tak jako Karlštejn. Dlouho už tam nikdo nebydlí, ale kdysi se tam prý schovávali loupežníci. Tak to omrknem, ne? Uvnitř hrad není zdaleka tak prostorný, jak se z venku zdá. Na prohlídku interierů se nám moc nechtělo. Stejně by mě to nebavilo. Ale vyhlídku z věže jsme si ujít nenechali. Krása. Podle fotky z nejvyššího okna by se mohlo zdát, že bylo na hradě liduprázdno. Chyba. V okamžiku pořízení tohoto obrázku zněl ze schodiště dusot asi 50ti členné skupiny nedočkavých turistů. Že byste rádi i dolů, protože do malých prostor věže se stejně  všichni nevejdou, je příliš nezajímalo. Všichni tam chtěli být první. Jakmile to šlo, prchli jsme.  Hrad je to pěkn...

Hráškový experiment

  Trocha domácího vzdělávání nikdy neuškodí.  😊 Cíl experimentu: Zjistit, zda se dá hrášek vypěstovat doma v květináči. Celý nápad vznikl v době, kdy jsme s Ingridkou prováděly testy klíčivosti různých starších semínek. Našly jsme i hrášek, kterému se loni v záhonu moc nedařilo. Tak co s ním? Vatový odličovací tampón a trocha vody. Pokus, který všichni známe ze školy. 15.2.2021 Hrášek vyklíčil během pár dní. A protože ho Ingridka prohlásila za moc krásný, bylo nám ho líto vyhodit. 18.2.2021 Šup s ním do hlíny.  Následujících několik dní (možná i celý týden) běhala Ingridka každé ráno kontrolovat, jestli roste. 23.2.2021 A rostl. Rostl a rostl, nic zajímavého se nedělo a četnost kontrol se rychle snížila. Však ona to maminka vždycky zalije, že? Po dvou měsících začal hrášek připomínat kouzelnou fazoli pro trpaslíky. 16.4.2021 První květ a první lusk a vracíme se ke každodennímu monitoringu. "Kdy už si ho můžu sníst?" 28.4.2021 Tak už. Podařilo se nám vypěstovat dva lusky,...

Ingridka vypráví: ...hostina

Příjezd k restauraci jsem samozřejmě zaspala. Nikdo ně neprobudil, normálně mě nechali spát. Neviděla jsem předávání jednoho nečekaného svatebního daru, uvítací přípitek, a zametání rozbitého talíře. Mrzelo mě, že jsem nestihla jak máma krmí tátu a táta mámu. Ale nejvíc mi vadilo, že na mě nezbyla svíčková.  Na krájení dortu už jsem byla vzhůru. Ochutnat mi teda nedali, ale to nic. Já na to sladký stejně moc nejsem. Jak probíhalo hodování a jiné svatební veselí vám ukázati nemůžu. Paní fotografka po nakrojení dortu odjela a zajímavé momentky z jiných zdrojů nemám k dispozici. Zatím. A na závěr trochu podzimní romantiky. A je po svatbě.  Ale až já se budu vdávat... Ještě vám chci prozradit jméno té šikovné paní s fotoaparátem. Jmenuje se Zuzana Kubíková a najdete ji na:  fotozuza.webgarden.cz Mějte se krásně. Vaše Ingridka