Někomu se dnes vůbec nechtělo vstávat.
Na mě ale sluníčko volalo:
"Pojď ven."
A tak jsem se dobrovolně ujala ranního venčení.
A nelitovala jsem.
Když člověk nespěchá, má možnost vnímat svoje okolí tak nějak intenzivněji.
Často si potom všimne věcí, o kterých nevěděl, že tam jsou.
Třeba cedulky u stromů v parku kolem kterých jsem prošla už mockrát a nikdy si jich nevšimla.
Nebo vás znovu pobaví věci, o kterých víte, že tam jsou.
Střípky naší historie, které už nikdy nezmizí.
A pak vůně ranní kávy a vánočka s máslem.
:-)
Krásnou neděli
přeje Verča
Komentáře
Okomentovat