Ahoj všichni. Jak už je mým dobrým zvykem, s příchodem prvních podzimních dnů nastává chvíle si připomenout, co všechno jsem přes to léto stihla a zažila. A začínáme dobrodružnou výpravou do Údolí řeky Doubravy. Autem jsme přijeli do Chotěboře a nechali ho tam. Dál byla totiž cesta naplánována vláčkem a po svých. Z toho vyplývá, že bylo třeba se nejprve pořádně posilnit. S plnými bříšky jsme pomalu vyrazili. Já, máma, táta, teta, strejda a Barfi. První cíl - nádraží. Určitě je dobré vědět, v jaké nadmořské výšce se nádraží nachází, no ne? A jedeme. Pravda, byla to sice jen jedna zastávka, ale mě se ve vláčku líbilo. Vystoupili jsme v Bílku a vydali se zpátky směr Chotěboř pěkně pěšky kolem vody. Nejprve důležitý záznam do turistické knihy. Ať se ví, že jsme tady byli. A hele, dopis od loupežníka. Bude poklad. 😊 To byl totiž jeden zlý loupežník, kterého chtěl čert odnést do pekla. V poslední chvíli ho ale zachránila statečná dívka Anička. Tak měl čert smůlu. No a ty poklady,...