Přeskočit na hlavní obsah

Aby se dítě o nenudilo

 Vymyslet výlet pro znuděné dítě, neposedného psa a kočárek se čtyřměsíčním prckem není jen tak.
Na Macochu? Do některé jeskyně? Nebo snad na rozhlednu?
Ne ne.
Zámecký park a Zoo bude jistota.
Aspoň jsem si to myslela.

Interiéry zámku Rájec-Jestřebí určitě stojí za vidění. My jsme ale zvolili přilehlý park. Nikdy jsme tam nebyli, a tak jsme byli zvědaví, na jaké exotické dřeviny narazíme a kolik napočítáme jezírek.

A hlavně tudy vedla cesta k pokladu Šneka Krasíka.

😊


I když park působil spíš neupraveně, přece jen jsme nějakou tu dřevinu našli. 
Víte, jak vypadá Lyriovník?
No na fotce to není. To si tam musíte zajet.


Jezírek jsme našli pět a k tomu jeden vodopád.


Poklad se ukrýval na pokladně zámku. Kde jinde, že?
Cíle bylo dosaženo.
A hurá na zmrzlinu.

Na svátek Cyrila a Metoděje jsme se těšili na výlet do Zoo ve Vyškově. Už jsme tam před lety byli a moc se nám tam líbilo.
Frontu k pokladně vystihuje poměrně přesně výraz mojí neteře:


Fotka není moc povedená, ale přesná.
😊
Co teď?


Pístovický rybník, procházka, hranolky s kečupem, a hlavně hřiště se skluzavkou.


Zklamání zapomenuto.

No a když už měli pánové ten svátek...


Park zámku ve Křtinách byl mnohem menší, ale výrazně upravenější.



Do poutního kostela Jména Panny Marie ve Křtinách si určitě zajděte. 


Vstup vás bude stát jen nasazení roušky a uvidíte nádheru, za kterou byste jinde v Evropě draze platili.


Výlet jsme ukončili opět v cukrárně.
Ty cukrárny...
😊

A jak tedy vymyslet výlet, aby se dítě nenudilo?
Musí tam být skluzavka a houpačka.
A pak je vlastně jedno, kam se vydáte.
Ale to asi není žádný nový objev.
😊

Tak se mějte hezky a užívejte si léto.
...a zajděte si do cukrárny.

Vaše Verča





Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

S Ingridkou na výletě: Pojďte se mnou na Kokořín

  Ahoj všichni.  Dnes jen krátce a hlavně obrazem.  Zvu vás na výlet na Kokořín. Je tomu už pár týdnů, co jsme se pohybovali na okraji Kokořínska a Máchova kraje. A kam jinam se podívat, když na to máte jediný den? No na samotný hrad Kokořín přeci. Poznáváte ho? Já ho teda viděla poprvé. Hrad je to velký, ale ne tak jako Karlštejn. Dlouho už tam nikdo nebydlí, ale kdysi se tam prý schovávali loupežníci. Tak to omrknem, ne? Uvnitř hrad není zdaleka tak prostorný, jak se z venku zdá. Na prohlídku interierů se nám moc nechtělo. Stejně by mě to nebavilo. Ale vyhlídku z věže jsme si ujít nenechali. Krása. Podle fotky z nejvyššího okna by se mohlo zdát, že bylo na hradě liduprázdno. Chyba. V okamžiku pořízení tohoto obrázku zněl ze schodiště dusot asi 50ti členné skupiny nedočkavých turistů. Že byste rádi i dolů, protože do malých prostor věže se stejně  všichni nevejdou, je příliš nezajímalo. Všichni tam chtěli být první. Jakmile to šlo, prchli jsme.  Hrad je to pěkn...

Hráškový experiment

  Trocha domácího vzdělávání nikdy neuškodí.  😊 Cíl experimentu: Zjistit, zda se dá hrášek vypěstovat doma v květináči. Celý nápad vznikl v době, kdy jsme s Ingridkou prováděly testy klíčivosti různých starších semínek. Našly jsme i hrášek, kterému se loni v záhonu moc nedařilo. Tak co s ním? Vatový odličovací tampón a trocha vody. Pokus, který všichni známe ze školy. 15.2.2021 Hrášek vyklíčil během pár dní. A protože ho Ingridka prohlásila za moc krásný, bylo nám ho líto vyhodit. 18.2.2021 Šup s ním do hlíny.  Následujících několik dní (možná i celý týden) běhala Ingridka každé ráno kontrolovat, jestli roste. 23.2.2021 A rostl. Rostl a rostl, nic zajímavého se nedělo a četnost kontrol se rychle snížila. Však ona to maminka vždycky zalije, že? Po dvou měsících začal hrášek připomínat kouzelnou fazoli pro trpaslíky. 16.4.2021 První květ a první lusk a vracíme se ke každodennímu monitoringu. "Kdy už si ho můžu sníst?" 28.4.2021 Tak už. Podařilo se nám vypěstovat dva lusky,...

Ingridka vypráví: ...hostina

Příjezd k restauraci jsem samozřejmě zaspala. Nikdo ně neprobudil, normálně mě nechali spát. Neviděla jsem předávání jednoho nečekaného svatebního daru, uvítací přípitek, a zametání rozbitého talíře. Mrzelo mě, že jsem nestihla jak máma krmí tátu a táta mámu. Ale nejvíc mi vadilo, že na mě nezbyla svíčková.  Na krájení dortu už jsem byla vzhůru. Ochutnat mi teda nedali, ale to nic. Já na to sladký stejně moc nejsem. Jak probíhalo hodování a jiné svatební veselí vám ukázati nemůžu. Paní fotografka po nakrojení dortu odjela a zajímavé momentky z jiných zdrojů nemám k dispozici. Zatím. A na závěr trochu podzimní romantiky. A je po svatbě.  Ale až já se budu vdávat... Ještě vám chci prozradit jméno té šikovné paní s fotoaparátem. Jmenuje se Zuzana Kubíková a najdete ji na:  fotozuza.webgarden.cz Mějte se krásně. Vaše Ingridka