O víkendu u nás bylo živo. Přijela sestřenka Deniska, její rodiče a teta Zuzi s Miloškem. Milošek je pejsek. To jen aby to někoho nemátlo.
Máma slavila narozeniny. Dva dorty jako já ale nedostala.
V sobotu po obědě jsme všichni vyrazili na procházku. Mě se teda v tom mrazu moc nechtělo, ale když všichni tak všichni.
Tety se střídaly u kočárku. Že se na ně významně mračím, vůbec nebraly vážně.
Barfi byl rád, že má kamaráda a nadšeně mu ukazoval, jak to u nás v lese chodí. Ale myslím, že ho to moc nezajímalo.
No a Denda chtěla sáňkovat, ale nepřivezla si sáňky. Tak se musela spokojit s pytlem sena. Že se na něm opravdu jezdit dá, si vyzkoušeli skoro všichni. Jako malý děti. Já jsem raději zůstala ve vyhřátém kočárku. Když jsem viděla, jak se i táta s mámou válí ve sněhu, rozhodla jsem se přece jen počkat, až budou ty sáňky.
Hodinka na tom mrazu bohatě stačila. Jen Deniska měla málo a ještě uválela půl zahrady. Asi aby Barfi nemusel přeskakovat závěje.
No byla to legrace.
A překvapila jsem strejdu. Usmála jsem se na něj a to on opravdu nečekal :-)
Tak se mějte hezky a taky se na sebe usmívejte.
Vaše Ingridka
Komentáře
Okomentovat