Do "Mejta" jezdím ráda. S Ingridkou si hraje babička a děda, já nemusím vařit a vždycky pustím z hlavy všechny myšlenky na to co bych "měla nebo chtěla" a nestíhám.
A zasněžené procházky jsou všude krásné.
Jednu jsme absolvovali se sáňkami.
Barfi měl moc energie, tak jsme ho zapřáhli. No nic moc. Potřeboval by buď tvrdý trénink nebo ještě tak tři parťáky.
Na druhou jsme zvolili kočárek a vzali to více městem.
Stihli jsme i bruslení. Na zasněženém rybníku to ale stejně nejvíc slušelo Barfimu. Asi proto, že má čtyři nohy a na nich neměl žádné brusle. Jednoznačná výhoda větší stability na kluzkém povrchu.
Odraz slunečních paprsků na bílých závějích, pocukrované větve stromů, červené nosy a ledový vzduch v plicích. To je ta pravá zima.
Zatopit v krbu, uvařit čaj.
Mějte se krásně
Verča
Komentáře
Okomentovat