veronika_lažánky

  Ahoj všichni.  Dnes jen krátce a hlavně obrazem.  Zvu vás na výlet na Kokořín. Je tomu už pár týdnů, co jsme se pohybovali na okraji Kokořínska a Máchova kraje. A kam jinam se podívat, když na to máte jediný den? No na samotný hrad Kokořín přeci. Poznáváte ho? Já ho teda viděla poprvé. Hrad je to velký, ale ne tak jako Karlštejn. Dlouho už tam nikdo nebydlí, ale kdysi se tam prý schovávali loupežníci. Tak to omrknem, ne? Uvnitř hrad není zdaleka tak prostorný, jak se z venku zdá. Na prohlídku interierů se nám moc nechtělo. Stejně by mě to nebavilo. Ale vyhlídku z věže jsme si ujít nenechali. Krása. Podle fotky z nejvyššího okna by se mohlo zdát, že bylo na hradě liduprázdno. Chyba. V okamžiku pořízení tohoto obrázku zněl ze schodiště dusot asi 50ti členné skupiny nedočkavých turistů. Že byste rádi i dolů, protože do malých prostor věže se stejně  všichni nevejdou, je příliš nezajímalo. Všichni tam chtěli být první. Jakmile to šlo, prchli jsme.  Hrad je to pěkn...

Ahoj všichni. Jak už je mým dobrým zvykem, s příchodem prvních podzimních dnů nastává chvíle si připomenout, co všechno jsem přes to léto stihla a zažila. A začínáme dobrodružnou výpravou do Údolí řeky Doubravy. Autem jsme přijeli do Chotěboře a nechali ho tam. Dál byla totiž cesta naplánována vláčkem a po svých. Z toho vyplývá, že bylo třeba se nejprve pořádně posilnit.  S plnými bříšky jsme pomalu vyrazili. Já, máma, táta, teta, strejda a Barfi. První cíl - nádraží. Určitě je dobré vědět, v jaké nadmořské výšce se nádraží nachází, no ne? A jedeme. Pravda, byla to sice jen jedna zastávka, ale mě se ve vláčku líbilo. Vystoupili jsme v Bílku a vydali se zpátky směr Chotěboř pěkně pěšky kolem vody. Nejprve důležitý záznam do turistické knihy. Ať se ví, že jsme tady byli. A hele, dopis od loupežníka.  Bude poklad. 😊 To byl totiž jeden zlý loupežník, kterého chtěl čert odnést do pekla. V poslední chvíli ho ale zachránila statečná dívka Anička. Tak měl čert smůlu. No a ty poklady,...

Tak vám povím, jak jsme jednu sobotu hledali poklad.  Chcete? Na pomoc jsem si vzala tetu, strejdu, babičku a dědu. Mámu a tátu samosebou taky. A jdeme na to. Jestli si myslíte, že cesta za pokladem byla jen jako, tak si to nemyslete. Bylo to opravdické hledání skutečného pokladu, jehož mapa je popsána ve speciálním deníčku pro malé cestovatele a střeží ho strašidlo 👀 Pátrali jsme kde jinde než v zákoutích Moravského krasu. Trasa vedla z Hostěnic k jeskyni Pekárna a dál údolím Říčky až k Hádeckému rybníku. Cestou jsem musela splnit deset úkolů.   Každý byl schovaný v krabičce, která byla velmi dobře ukrytá. Někdy jsme ji viděli málem z cesty, ale někdy to byla přímo detektivní práce. Zvlášť, když vás mapa vede ke stromu, který už tam není. Chtělo to i kus odvahy. A kdo má odvahu a trpělivost... ...najde truhlu s pokladem. Co je uvnitř vám neprozradím. A jak je to s tím strašidlem v jeskyni? To vám taky neprozradím. Co kdyby to četl někdo, kdo se chce taky pustit do pátrá...

Moc ráda chodím na procházky v našem okolí. Inuška už toho taky hodně zvládne, takže může vyrazit celá rodina na trasu dlouhou i 5 km. Bylo krásně, bylo teplo, jen vítr trochu pofukoval. Ingridka celou cestu hledala poklad, který nakonec našla doma na okně. Motivace ale musí být. Jinak se nám to dítě strááášně nudí. Jen to točený pivo nám chybělo, i když jsme míjeli hospodu. Doufám, že až okolo půjdeme příště, posedíme chvíli na zahrádce.  Inuška už se móc těší na hospodský kuřízek a hranolky s kečupem. Mějte se krásně,  nabírejte energii ze sluníčka a třeba brzy někde u piva. Vaše Verča