veronika_lažánky

Léto jsme zahájili na řece. Ale to už víte.  A co dalšího jsme podnikli?  Bylo toho hodně. A vezmu to i za mámu a tátu. Máma s tátou vyrazili na jachtu. Moc se jim tam líbilo. Počasí měli krásné, ale na plachtění prý málo foukalo. Nějak jim to nevěřím. Asi bych se tam ještě trochu bála.  Plavat se sice učím, ale moře je moře. Máma říká, že když je člověk na lodi se správnými kamarády, dá se plout vždycky jen tím správným směrem. Moc tomu nerozumím. Větru se poručit přece nedá. Ale tomu o těch kamarádech asi jo. Taky mě přivezli jednoho nového. Malého námořníka, co se jmenuje Momo. Teď mi hlídá postýlku a někdy mě doprovodí i do školky. Já jsem zatím trávila prázdniny u babičky a u dědy. A byla to pohodička. Pořád jsme si hráli. Jezdili jsme na výlety. Mohla jsem papat samý dobroty. Našla jsem si nové kamarády. No ale někdy jsem musela i pomáhat. Jinak by to babička sama nezvládla. Tak a to všechno bylo v červenci. Co se dělo v srpnu a září vám povím zase příště. Ať toho n...

Ahoj všichni. Dlouho jsem se neozvala. No já za to nemůžu. Máma má pořád spoustu jiné práce a ke psaní mě nepustí, jak je rok dlouhej. Trošku jsme to tu ale pozměnily a zkusíme se polepšit i v tom psaní, protože zážitků si stíháme udělat hodně :-) A teď k věci. Byla jsem poprvé na vodě. Nejdřív jsem se trochu bála, ale rychle jsem zjistila, že je to vlastně velká pohodička.  Sjížděli jsme Ohři od Sokolova až někam za Vojkovice. Ale abych vám to ukázala na mapě po mě opravdu nechtějte :-) Většinou teklo vody dost, někde jí bylo o něco méně, a některá místa se dala projít pěšky. Na konci prvního úseku se nám zničeho nic objevil nad hlavou véééliký hrad Loket. Byli jsme moc unavení, takže prohlídku jsme nechali až na druhý den. Teta se strejdou mě nejdřív protáhli městem. A pak jsme koukli i do hradu.  Výhled tam byl krásný, ale sklepní expozici jsem opravdu odmítla. Snad až trochu povyrostu. Historie vězeňství zatím není mé oblíbené téma. Zatím jsem u princezen. Druhý úsek Ohře ...

Když je u nás zasněženo, dá se vyrazit na běžky rovnou z domu. Pohoda a klid. Úplně jako v pohádce. Nikde nikdo. Kdo by taky běhal lesem v sobotu ráno. No, ale to bylo v sobotu. Dnes už není po sněhu ani památky. A třeba ještě napadne. Ještě ty lyže schovávat nebudu :-) Krásný den přeje Verča

Milý Ježíšku. Jen pár přání mám. Ať dnes není nikdo sám, ať jsme všichni zdraví a život nás baví. Že jsem skromná  a zdá se ti to málo? Tak já přidám. Umět pozorovat svět, vždycky najít cestu zpět, každý den něco nového zažít, jeden druhého si vážit, a nebát se jít za svým snem. To bych přála všem. Protože Ježíšku, já už šťastná jsem. Veselé Vánoce přejí Verča, Kuba a Ingridka

Ahoj všichni. Těšíte se na vyprávění o dýni? Ještě počkejte.  Než jsme se k tomu s tátou dostali, stihli jsme spoustu jiné zábavy. Třeba houbaření. To mě baví. Když se mi nechce po svých, dělám, že mě bolí nožičky. No a tak se nesu. Prý bychom jinak nikam nedošli. Ale když najdu hříbek, musím rychle zpátky na zem.  Aby mi ho někdo nevyfoukl. Barfi si to taky užil. Po svém. V Brně se konaly poslední letošní dračí závody.  To jsem si nemohla nechat ujít.  Zatímco si máma s tátou máchali ruce ve studené Svratce, přemýšlela jsem, co si dáme k obědu. Taky jsem vyzkoušela nové hřiště.  Je parádní, ale moc dětí tam zatím nechodí. No a pak už došlo na tu dýni. Tátovi jsem musela ukázat, jak se správně dlabe. On to od loňska úplně zapomněl. "Oči budou někde tady." Povedlo se. A svítí. Taky už máte vydlabáno? Mějte se krásně a zase někdy příště. Vaše Ingridka

...kousek vřesu vždycky snesu. Dostala jsem část výzdoby z jedné krásné svatby. Děkuji Terezko. A teď mi dělá radost před domem. Barfimu dělá radost sluníčko. A Ingridce udělalo radost nejen společné plavání, ale i zakoupená halloweenská dýně. Hm, příští vyprávění bude asi o dlabání. Tak se těšte. A taky si udělejte radost. Sluníčko svítí, houby pořád ještě rostou. Hurá do lesa. Mějte krásný den. Verča

Chcete vědět, co jsem dělala celé léto? No bylo toho tak moc, že jsem počítač ani nestihla zapnout. Uvařte si kafíčko a pohodlně se posaďte. Začínáme. Léto přišlo dřív než obvykle. Nemohla jsem se dočkat, až si budu máčet nožičky v nějaké krásné vodičce. Máma s tátou mě vzali na ty jejich závody na Prýgl (to je Brněnská přehrada, kdyby někdo nevěděl). Nachystala jsem si plavky a plavací pásek i rukávky. No nakonec z koupání nebylo nic. Byl sice teprve začátek června, ale voda už byla tááák zelená, že ani Barfi by tam nevlezl. A tak jsem tam aspoň naházela všechny kamínky, co jsem našla. Protože byl ještě školní rok, zajela jsem zkontrolovat kvalitu výuky na mé oblíbené ZUŠ Vysoké Mýto. Ano, kvalita je stále vysoká. Máma se naučila novou ukolébavku a mě napadlo, jestli by ze mně náhodou nebyla dobrá mažoretka. Když už se v rybnících a přehradách nedalo koupat, rozhodla jsem se je pokořit v lodi. Nejdřív byla zkouška nasucho.  Barfi mě vysvětlil, jak se používá píšťalka. On sám to ne...