veronika_lažánky

byla krásně bílá i bez sněhu.  Barfiho překvapil zamrzlý potok. A tak hledal vodu až k prameni. Udělali jsme si poslední letošní společnou fotku.  A pak rychle zpátky do tepla. "Tak už mě vyslečte." Žádné velké oslavy  konce roku neplánujeme.  Pohodička, dobroty k jídlu a pití a po půlnoci do teplé postýlky. Není důležité jak, ale s kým poslední den roku strávíte. Příjemný Silvestr Vám přeje Verča

Dlouho jsem fotila a vybírala ten pravý vánoční motiv. Nic originálního jsem nevytvořila. Nakonec to ani není třeba.  Nejkrásnější vánoční dárek je přeci dětský úsměv. Krásné svátky vánoční, hodně zdraví a lásky  Vám přejí Ingridka, Verča, Kuba a Barfi z Lažáneckého žlebu.

... trochu nasněžilo.  Nejsou to zrovna závěje, ale je to krása. I sněhuláka jsme s Ingridkou postavily. Kéž by to vydrželo do soboty. Krásný sněhový večer přeje Verča

Máma říká, že miluje rodinné vánoční večírky.  To Vám musím vysvětlit. Celé to obvykle začíná v osm ráno nástupem do vlaku směr Brno. Tedy všichni z rodiny, co se tak scházíme, to tak dělají. Kvůli mému kočárku jsme letos raději zvolili cestování vlastním autem. Věděli jste, že se dá parkovat na střeše? No já už to vím taky. Po hýbacích schodech jsme sjeli až do přízemí toho domu. Tam vám bylo věcí, barev a světýlek. I teplo tam bylo a uprostřed veliký vánoční stromeček. To by mě zajímalo, jak ho tam Ježíšek dostal. Zatímco já, máma a táta jsme vyrazili na prohlídku vánočního Brna  (mimochodem, máma nevěděla kam dřív koukat, asi tady dlouho nebyla), ostatní vysedávali v nějaké kavárně.  Povaleči.  Mě se teda líbilo všechno. Stromečky, vláček, Betlém i živé ovečky a kůzlátka. Jen mi to máma moc nevěřila. Můžu snad za to, že se hned všemu nesměju jako blázen? Před obědem jsme se všichni sešli u jednoho stánku na Zelňáku. Asi se to náměstí tak jmenuje. Že prý se všichni...

Letos si předvánoční atmosféru užívám jinak než dřív. Zvykla jsem si na procházky lesem, žádné kolony aut, ani fronty na úřadech a k pokladnám supermarketů.  Kouzlo svátků na mě dýchne vždycky, když se objeví trocha sněhu nebo aspoň ranní stříbřitá námraza. S Ingridkou pečeme cukroví. Teda já se snažím péct a Ingridka mi schovává formičky. Vytváříme výzdobu a zpíváme si koledy. Minulou sobotu jsme se šli podívat na rozsvěcení vánočního stromku u nás v Lažánkách. Taková komorní záležitost. Dostali jsme punč zdarma a pak kupa místních dětí odpočítala rozsvícení. A že ten strom není moc velký?  Bylo to kouzelné. Davy lidí a stres mi nechybí. "Nestíhám" si nepřipouštím. Aspoň se o to snažím. Když se totiž dítě rozhodne, že spát nebude, tak prostě nebude. Mít na něco plán nemá smysl. Vždycky to nějak dopadne. Jediné co postrádám je vůně svařáku a medoviny. Ale to není nic, co by se nedalo ještě dohnat. Třeba hned zítra :-) Všem přeji krásný adventní víkend. Verča

Před týdnem jsem měla první narozeniny. Máma pořád říká, že sem vloží pár fotek. Určitě jste všichni zvědavý, jaký jsem měla dort. Ale nějak na to nemá čas. Tak to musím udělat za ni. Dorty jsem dostala dva. Jeden snědli dospělí a ten druhý...vlastně taky. Ochutnala jsem, to jo, ale taková dobrota jako domácí ovocná přesnídávka nebo kukuřičné křupičky to nebyla ;-) Kromě dortů jsem dostala spoustu dalších věcí a hraček. Medvídka, ten mi teď hlídá postýlku, když se zavrtám pod peřinu k mámě. Nějaké knížky, ty jsme si s babičkou hned přečetly. A taky houpacího koníka, heč. Koník se mi moc líbí. Myslím, že se na něm houpal i můj táta. Takového dnes už nekoupíte. No řeknu vám, oslava to byla veliká. I balónky jsme měli.  Dnes mi přijeli popřát tety, strejda a sestřenka Deniska. Zase jsem dostala moc pěkné věci. Oblečení, dřevěnou tahací berušku a dalšího medvídka. Když se skamarádí s tím prvním a taky se mu bude líbit v mojí postýlce, asi už se do ní nevejdu a budu muset pořád spát s m...

Příjezd k restauraci jsem samozřejmě zaspala. Nikdo ně neprobudil, normálně mě nechali spát. Neviděla jsem předávání jednoho nečekaného svatebního daru, uvítací přípitek, a zametání rozbitého talíře. Mrzelo mě, že jsem nestihla jak máma krmí tátu a táta mámu. Ale nejvíc mi vadilo, že na mě nezbyla svíčková.  Na krájení dortu už jsem byla vzhůru. Ochutnat mi teda nedali, ale to nic. Já na to sladký stejně moc nejsem. Jak probíhalo hodování a jiné svatební veselí vám ukázati nemůžu. Paní fotografka po nakrojení dortu odjela a zajímavé momentky z jiných zdrojů nemám k dispozici. Zatím. A na závěr trochu podzimní romantiky. A je po svatbě.  Ale až já se budu vdávat... Ještě vám chci prozradit jméno té šikovné paní s fotoaparátem. Jmenuje se Zuzana Kubíková a najdete ji na:  fotozuza.webgarden.cz Mějte se krásně. Vaše Ingridka

Jak už jsem říkala minule, po obřadu se místo odjezdu na oběd konalo společné focení. Vypadalo to, že se všichni náramně baví, jen mě se chtělo spinkat. Takže to vezmu rychle a stručně. Všude je samosebou máma a táta. Mě tam pokaždé nechtěli.  S babičkou a dědou (tátovi rodiče). Táta, máma, já a tři tety. S prababičkou a pradědečkem (tátovi prarodiče). S rodinou mojí mámy. A taky s rodinou táty. Pak přišli na řadu přátelé a kamarádi. Nejprve poklidná skupina přátel z Vysokého Mýta... A potom se o mámu a tátu začali přetahovat kamarádi z Dragonclubu. Toho už jsem se raději neúčastnila. Nejdřív mužská část zkoušela kolik máma váží. Nechápu proč, máma je přece jako pírko. No a potom byl na roztrhání táta.  Jak se vydováděli, postavili se i důstojně. A to by tak bylo všechno. Pro dnešek. Doufám, že jsem nikoho nevynechala. Příště to bude určitě o něco veselejší. Něž přijedeme na tu baštu, pěkně se prospím. Tak se zatím mějte Vaše Ingridka

Slíbila jsem vám víc fotek ze svatby táty a mámy. Tak tady jsou. Vybírání bylo těžké, protože obrázků jsme od paní fotografky dostali moc moc moc. Před obřadem si všichni mohli dát řízeček, cukrovíčko, kafíčko nebo vínečko. Jak si hosté mastí prstíky vám ukazovat nebudu. Důležitější je to, co bylo potom.  Nejdřív tátu přivedla k oltáři jeho máma (to je moje babička, kdyby to někdo nevěděl). Potom jsem přišla já s mámou. Tedy máma přišla a mě si přinesla. Bylo to moc pěkný překvápko. Celou dobu jsme se totiž schovávaly, aby nás nikdo neviděl. Ti koukali jak nám to sluší :-) Těšila jsem se, že budu celou dobu s mámou. Ale strčili mě babičce na klín. Co jsem měla dělat? Máma se musela držet táty za ruku a tu kytku taky nemohla odložit. Doufala jsem, že to nebude dlouho trvat. Nejdřív něco povídala ta paní s medailí na krku. Potom si táta s mámou něco slibovali, vyměnili si prstýnky a nakonec se pusinkovali. To vám byla romantika. Úplně mě to dojalo. Jak začali gratulace, konečně jsem ...