veronika_lažánky

Čekám, čekám Ježíšku, už nevydržím v pelíšku. Musím stromek nazdobit a kapra na bříšku pohladit. Zahrát vánoční koledu sama ještě nesvedu. Nevadí, to nebylo v plánu. Na to mám přeci mámu. Ještě se pořádně vyspinkat. "Ježíšku, už můžeš zvonečkem zacinkat." My s mámou, tátou a Barfim Vám přejeme KRÁSNÉ VÁNOCE Vaše Ingridka

Jak říká strejda, zase nám ten vánoční večírek vyšel na sobotu. Jako vždy jsme ho zahájili už dopoledne. A protože jsme letos už vánoční Brno navštívili, měla jsem dokonalý přehled. Takže jsme pochopitelně nejdřív museli zkontrolovat zvířátka. Co kdyby nějaké chybělo? Tentokrát bylo na koníkovi volno. Ale že by mě to nějak nadchlo? Po společném obědě jsem si v kočárku vydatně zdřímla.  Když jsem se probudila, byla už tma a se všemi byla náramná legrace. Aby to nebylo celý den jen o jídle a pití, rozhodli jsme se, vyšlápnout na vyhlídku radniční věže. Schodiště trochu připomínalo mraveniště. Tak abychom nezdržovali, musela jsem se nechat vynést. Pochopte. Mám malé nožičky a ještě mě to tak rychle neťape. Nahoru mě nesla máma a dolů mě nesla taky máma. Ale z věže jsme na krásně osvětlené město koukali s tátou. Máma se pořád vyklání a to my s tátou moc nemusíme. Večírek nás bavil, a tak jsme málem zmeškali vlak. Spěchali jsme tak moc, že mě máma skoro vytřásla z kočárku. To byla jízda...

Že nepoznáte kde to s mámou sedíme? Ano ano, je to vláček. Ale ne jen tak ledajaký. Je to Polární expres, heč. Před mou narozeninovou oslavou jsme ještě stihli omrknout brněnskou vánoční atmosféru. Ostatní by asi nesouhlasili, ale mě se nejvíc líbil betlém a vyřezávaná zvířátka. Chtěla jsem si vyzkoušet všechny. Koníka, oslíka, kozu i krokodýl tam byl. Ale na všech bylo plno a na mě zbyla jen malá roztomilá ovečka. Aspoň to nebylo vysoko. Jen máma se za ni nevešla. Myslela si, že nikdo nepozná, že se bojí, abych nespadla. Ale teď to důležitější. Den na to jsem slavila narozeniny.  Dostala jsem dort a hruškový koláč. Určitě to bylo výborné, ale piškotky a ovocná kapsička jsou větší jistota. Všem ale prý moc chutnalo. I když to tak nevypadá, celá tahle hromada dárků je moje. Barfi mi jen pomáhal rozbalovat. Sama bych to asi nezvládla, tak moc toho bylo. Krtek, Lego, puzzle i mrkací panenka... Ale největší překvápko byla Tatra. Chvíli se v ní nechávám vozit já a potom ji půjčím ostatn...

Včera ráno sněžilo. Nemohla jsem se na to vynadívat. Dřív než jsem stihla něco říct, máma povídá: "Měla bys napsat dopis Ježíškovi." Máma asi zapomněla, že ještě neumím psát. Ale stejně jsem se zamyslela. Baví mě spousta věcí. Třeba jezdit na koníkovi. Ale jednoho už doma mám.  Tak mě napadlo živé zvířátko.  No mámě by se to asi nelíbilo, ale táta by byl určitě pro. I když táta by souhlasil i s rybníkem, když by byl plný ryb. Má zvířátka moc rád. Na jeden jsme se byli nedávno podívat. Taky jsme se byli kouknout na jeden domeček. Ten si ale přát nemůžu, i když byl moc krásný. Prý je to vzácná památka a nikdo tam nebydlí. Nevadí. Stejně by se mi nikam stěhovat nechtělo. A tak že by nějaký hudební nástroj? Klavír už mám, ale třeba žádný bubínek. No musím se přece naučit i trochu té rytmiky. No né? A nebo vláček, to by bylo. Ale musela bych ho umístit na zahradu. Na to mám moc malý pokojíček. Vymyslet obsah dopisu Ježíškovi je pěkně těžký úkol. Co když si budu přát třeba nějakou ...

Hm. A máme tu podzim. Lesy jsou plné hub a lidé jako blázni plní internet obrázky plných košíků. Taky jsem pár kousků našla, ale nechala jsem je zvířátkům. Nepapám to, tak co s tím? Když mě při procházce sluníčko pošimralo na nose, vzpomněla jsem si, jaké to bylo, běhat bosky v trávě. Myslím, že je nejvyšší čas povědět vám, jaký byl zbytek léta. Protože toho bylo hodně, vyberu vám jen to nejlepší. Jak máma slíbila, udělali jsme si malou rodinnou dovolenou. Já, máma, táta a Barfi jsme na víkend vyrazili na Vysočinu. Vybrali jsme si útulný kemp u rybníka Sykovce. No není to romantika? A pořádně jsme prochodili okolí. Kromě Nového Města na Moravě jsme omrkli i Vysočina Arénu. Trošku jsem to prospala. Co taky na biatlonové střelnici v létě. Mámě se tam ale líbilo. Chtěla vidět, kdeže to ta Koukalová vyhrává. Taky jsme zdolali vrchol Harusova kopce. Brnkačka. Jen Barfi tam sotva vyťapkal. Ten náš pejsek nemá vůbec žádnou fyzičku :-) Cestou domů jsme to vzali přes Skuteč. Tam jsme se potkali...

A máme hotovo. Když jsem viděla, jaký si na tu naši dýni vzal táta nůž, nechala jsem práci na něm a ujala se teorie. Že se nám to ale povedlo, hm? Mějte se hezky a užívejte si barevný podzim. Vaše  Ingridka

Ahoj kamarádi. To léto strašně letí. Za chvíli už bude konec prázdnin a já jsem vám ještě nestihla vůbec nic povyprávět. A to už jsem toho od začátku července stihla. To budete koukat! První týden jsme strávili na chalupě. Jak jinak. Ze začátku to vypadalo na samé válení v bazénu a u bazénu. Nuda. Ale pak to začalo. Nejdřív vymyslela výlet máma a po ní i táta. Nevím, kdo měl lepší nápad, ale oboje se mi moc líbilo. Jedno odpoledne jsme se jeli podívat na zvířátka do Babiččina dvorečku v Licibořicích. Vzali jsme sebou i babi s dědou a Barfiho.  Tam vám bylo zvířátek. Králíčci, kravička, prasátka, kočičky no moc jich bylo. Největší legrace byla u kozího výběhu. Děda mi dal do ruky travičku, že prý je mám zkusit nakrmit. První přiběhlo takový roztomilý kůzlátko. Hned bych si ho vzala domů. Kdybych se zeptala táty, určitě by mi to povolil. Rázem se jich ale seběhlo víc...  a spapali všechnu travičku málem i s mojí ručičkou. Tak celý stádo doma asi opravdu nechci. Viděli jsme taky ...