veronika_lažánky

Ahoj všichni. Letní vyprávění pokračuje. V srpnu toho bylo taky dost. Nejdřív jsem byla s tátou, mámou a Barfim na dračích závodech. Ostatní se možná nadřeli, ale pro mě to byla pohodička. Třetí místo, už nevím v jaké kategorii, asi nejvíc ocenil Barfi. Další týden jsem si byla zaplavat, protože jsem měla ještě nevybrané lekce za zimní marodění. A pak jsme zase vyrazili k babičce a dědovi. Máma s tátou se ale moc nezdrželi.  Hodili na záda batohy a vydali se na Orlickou hřebenovku. Vlakem a autobusem se dopravili do Olešnice v Orlických horách, a pak už jen po svých. Nejdřív přes Vrchmezí na Masarykovu chatu. Zdolali nejvyšší vrchol Velkou Deštnou. Tam ale nic moc, tam se teď staví rozhledna. První noc strávili někde u Kunštátské kaple. Vítr, tma, zima, déšť...brrrr. Ráno si to namířili na Anenský vrch. Počasí prý nic moc. Ale jak říká táta, hlavně když nezamrzají kaluže. Pak se zastavili u tvrze Hanička. Jen nevím, jestli to bylo kvůli pivu a párku nebo selfíčku s tankem. Kolem ve...

Léto jsme zahájili na řece. Ale to už víte.  A co dalšího jsme podnikli?  Bylo toho hodně. A vezmu to i za mámu a tátu. Máma s tátou vyrazili na jachtu. Moc se jim tam líbilo. Počasí měli krásné, ale na plachtění prý málo foukalo. Nějak jim to nevěřím. Asi bych se tam ještě trochu bála.  Plavat se sice učím, ale moře je moře. Máma říká, že když je člověk na lodi se správnými kamarády, dá se plout vždycky jen tím správným směrem. Moc tomu nerozumím. Větru se poručit přece nedá. Ale tomu o těch kamarádech asi jo. Taky mě přivezli jednoho nového. Malého námořníka, co se jmenuje Momo. Teď mi hlídá postýlku a někdy mě doprovodí i do školky. Já jsem zatím trávila prázdniny u babičky a u dědy. A byla to pohodička. Pořád jsme si hráli. Jezdili jsme na výlety. Mohla jsem papat samý dobroty. Našla jsem si nové kamarády. No ale někdy jsem musela i pomáhat. Jinak by to babička sama nezvládla. Tak a to všechno bylo v červenci. Co se dělo v srpnu a září vám povím zase příště. Ať toho n...

Ahoj všichni. Dlouho jsem se neozvala. No já za to nemůžu. Máma má pořád spoustu jiné práce a ke psaní mě nepustí, jak je rok dlouhej. Trošku jsme to tu ale pozměnily a zkusíme se polepšit i v tom psaní, protože zážitků si stíháme udělat hodně :-) A teď k věci. Byla jsem poprvé na vodě. Nejdřív jsem se trochu bála, ale rychle jsem zjistila, že je to vlastně velká pohodička.  Sjížděli jsme Ohři od Sokolova až někam za Vojkovice. Ale abych vám to ukázala na mapě po mě opravdu nechtějte :-) Většinou teklo vody dost, někde jí bylo o něco méně, a některá místa se dala projít pěšky. Na konci prvního úseku se nám zničeho nic objevil nad hlavou véééliký hrad Loket. Byli jsme moc unavení, takže prohlídku jsme nechali až na druhý den. Teta se strejdou mě nejdřív protáhli městem. A pak jsme koukli i do hradu.  Výhled tam byl krásný, ale sklepní expozici jsem opravdu odmítla. Snad až trochu povyrostu. Historie vězeňství zatím není mé oblíbené téma. Zatím jsem u princezen. Druhý úsek Ohře ...

Když je u nás zasněženo, dá se vyrazit na běžky rovnou z domu. Pohoda a klid. Úplně jako v pohádce. Nikde nikdo. Kdo by taky běhal lesem v sobotu ráno. No, ale to bylo v sobotu. Dnes už není po sněhu ani památky. A třeba ještě napadne. Ještě ty lyže schovávat nebudu :-) Krásný den přeje Verča