veronika_lažánky

  Vymyslet výlet pro znuděné dítě, neposedného psa a kočárek se čtyřměsíčním prckem není jen tak. Na Macochu? Do některé jeskyně? Nebo snad na rozhlednu? Ne ne. Zámecký park a Zoo bude jistota. Aspoň jsem si to myslela. Interiéry zámku Rájec-Jestřebí určitě stojí za vidění. My jsme ale zvolili přilehlý park. Nikdy jsme tam nebyli, a tak jsme byli zvědaví, na jaké exotické dřeviny narazíme a kolik napočítáme jezírek. A hlavně tudy vedla cesta k pokladu Šneka Krasíka. 😊 I když park působil spíš neupraveně, přece jen jsme nějakou tu dřevinu našli.  Víte, jak vypadá Lyriovník? No na fotce to není. To si tam musíte zajet. Jezírek jsme našli pět a k tomu jeden vodopád. Poklad se ukrýval na pokladně zámku. Kde jinde, že? Cíle bylo dosaženo. A hurá na zmrzlinu. Na svátek Cyrila a Metoděje jsme se těšili na výlet do Zoo ve Vyškově. Už jsme tam před lety byli a moc se nám tam líbilo. Frontu k pokladně vystihuje poměrně přesně výraz mojí neteře: Fotka není moc povedená, ale přesná. 😊 C...

  Trocha domácího vzdělávání nikdy neuškodí.  😊 Cíl experimentu: Zjistit, zda se dá hrášek vypěstovat doma v květináči. Celý nápad vznikl v době, kdy jsme s Ingridkou prováděly testy klíčivosti různých starších semínek. Našly jsme i hrášek, kterému se loni v záhonu moc nedařilo. Tak co s ním? Vatový odličovací tampón a trocha vody. Pokus, který všichni známe ze školy. 15.2.2021 Hrášek vyklíčil během pár dní. A protože ho Ingridka prohlásila za moc krásný, bylo nám ho líto vyhodit. 18.2.2021 Šup s ním do hlíny.  Následujících několik dní (možná i celý týden) běhala Ingridka každé ráno kontrolovat, jestli roste. 23.2.2021 A rostl. Rostl a rostl, nic zajímavého se nedělo a četnost kontrol se rychle snížila. Však ona to maminka vždycky zalije, že? Po dvou měsících začal hrášek připomínat kouzelnou fazoli pro trpaslíky. 16.4.2021 První květ a první lusk a vracíme se ke každodennímu monitoringu. "Kdy už si ho můžu sníst?" 28.4.2021 Tak už. Podařilo se nám vypěstovat dva lusky,...

Přesto, že jsme se letos nedostali nikam na hory, zimu jsme si užili naplno.   Nevím, kdy jsem naposledy seděla na sáňkách, ale bát se sjet kopec v mým věku bylo na pováženou. 😂 To není jak lyže. Ty sáně si dělají co chtějí. I to dítě se mi smálo. A táta taky jezdil. "A dáme to ještě jednou." Prostě návrat do dětství. Ale teď už s Ingridkou vyhlížíme jaro a plánujeme, kam co zasejeme. 🌼 A letos bude kapusta, tu jsme ještě nezkoušeli. Táta bude rád, hihi. Tak ať nám to jaro brzy přijde a je zase líp. Mějte se krásně. ❤ Verča

Koncem loňského roku jsem přestala mít chuť něco fotit, psát a už vůbec ne to dávat sem na blog. Pro koho? Čte to vůbec někdo? Má to smysl? Prostě totální ztráta motivace. "A co děda, tety a strejdové, a ta stará babička moje? Jak se dozví, že je u nás sníh a jezdím na bobech?"    "Tak jo Ingridko. Něco vymyslíme." A měníme design. Ingridka vybrala.  Od teď jedeme v její oblíbené růžové.  Dřív jsem růžovou nesnášela. Byla jsem přesvědčená, že naše holčička nikdy nebude růžová panenka. Tak úplně mi to teda nevyšlo. To se tak někdy stává, že se věci dějí jinak, než by člověk chtěl.  Časem jsem ale zjistila, že veselé barvy k životu potřebuju. A růžová přece je veselá barva. Takže vlastně proč ne? Ať máte rok 2021 veselý a co nejvíc růžový Vám přejí  Verča a Ingridka

  Ahoj všichni.  Dnes jen krátce a hlavně obrazem.  Zvu vás na výlet na Kokořín. Je tomu už pár týdnů, co jsme se pohybovali na okraji Kokořínska a Máchova kraje. A kam jinam se podívat, když na to máte jediný den? No na samotný hrad Kokořín přeci. Poznáváte ho? Já ho teda viděla poprvé. Hrad je to velký, ale ne tak jako Karlštejn. Dlouho už tam nikdo nebydlí, ale kdysi se tam prý schovávali loupežníci. Tak to omrknem, ne? Uvnitř hrad není zdaleka tak prostorný, jak se z venku zdá. Na prohlídku interierů se nám moc nechtělo. Stejně by mě to nebavilo. Ale vyhlídku z věže jsme si ujít nenechali. Krása. Podle fotky z nejvyššího okna by se mohlo zdát, že bylo na hradě liduprázdno. Chyba. V okamžiku pořízení tohoto obrázku zněl ze schodiště dusot asi 50ti členné skupiny nedočkavých turistů. Že byste rádi i dolů, protože do malých prostor věže se stejně  všichni nevejdou, je příliš nezajímalo. Všichni tam chtěli být první. Jakmile to šlo, prchli jsme.  Hrad je to pěkn...

Ahoj všichni. Jak už je mým dobrým zvykem, s příchodem prvních podzimních dnů nastává chvíle si připomenout, co všechno jsem přes to léto stihla a zažila. A začínáme dobrodružnou výpravou do Údolí řeky Doubravy. Autem jsme přijeli do Chotěboře a nechali ho tam. Dál byla totiž cesta naplánována vláčkem a po svých. Z toho vyplývá, že bylo třeba se nejprve pořádně posilnit.  S plnými bříšky jsme pomalu vyrazili. Já, máma, táta, teta, strejda a Barfi. První cíl - nádraží. Určitě je dobré vědět, v jaké nadmořské výšce se nádraží nachází, no ne? A jedeme. Pravda, byla to sice jen jedna zastávka, ale mě se ve vláčku líbilo. Vystoupili jsme v Bílku a vydali se zpátky směr Chotěboř pěkně pěšky kolem vody. Nejprve důležitý záznam do turistické knihy. Ať se ví, že jsme tady byli. A hele, dopis od loupežníka.  Bude poklad. 😊 To byl totiž jeden zlý loupežník, kterého chtěl čert odnést do pekla. V poslední chvíli ho ale zachránila statečná dívka Anička. Tak měl čert smůlu. No a ty poklady,...