veronika_lažánky

Taky už jste se nemohli dočkat teplejšího počasí? Konečně se dá trochu válet po zemi. A hlavně už přišly na řadu ty buřty. Ani nevíte, jak moc jsem se na ně těšila. Opekli jsme je u babičky a dědy na zahradě.  Mňam. A s kečupem :-) A protože první letošní byly na chalupě, znamená to, že doma nás to teprve čeká. Závidíte? Tak si taky dejte něco dobrého, na co jste se dlouho těšili. A nezapomeňte se potom trochu hýbat. Ať nemáte velká břicha. Mějte se krásně a užívejte si jaro jak jen to jde. Vaše Ingridka

Máma dnes říkala, že je  vděčná, že s tátou našli odvahu se zadlužit a koupit dům se zahradou a navíc u lesa. A co se dá dělat, když nikam moc nemůžete? Třeba vyrobit hmyzí domeček. Ten teda dělal táta, ale my s mámou jsme na něj nasbíraly stavební materiál. Taky se dá zahradničit. Když bylo pár dnů teplo, zasela jsem trochu hrášku. Jo jo, sama. Máma mi to jen připravila a zbytek nechala na mě. Pak se ale zase ochladilo. Tak snad nám to nezmrzne. A když už vás to venku nebaví, můžete si něco upéct. Třeba chleba. Když mámě pomůžu, vždycky je moc dobrý. Taky poslední dobou hodně šijeme.  Kromě roušek, které si teď doma vyrábí snad všichni, zbyl čas i na jednoho skřítka. Skřítky už mám celkem tři a každý je jiný. Tenhle se jmenuje Poslouchánek. Máma si ho vždycky dopředu nakreslí. Spolu vytaháme všechny kousky látek, co máme. A já se pak nemůžu dočkat, jestli se povede. Skřítek nakonec vypadá úplně jinak, jak na obrázku, ale mě se vždycky líbí. Takže se vlastně povede pokaždé. :-...

Někomu se dnes vůbec nechtělo vstávat.  Na mě ale sluníčko volalo: "Pojď ven." A tak jsem se dobrovolně ujala ranního venčení.  A nelitovala jsem. Když člověk nespěchá, má možnost vnímat svoje okolí tak nějak intenzivněji.   Často si potom všimne věcí, o kterých nevěděl, že tam jsou. Třeba cedulky u stromů v parku kolem kterých jsem prošla už mockrát a nikdy si jich nevšimla.  Nebo vás znovu pobaví věci, o kterých víte, že tam jsou. Střípky naší historie, které už nikdy nezmizí.  A pak vůně ranní kávy a vánočka s máslem. :-) Krásnou neděli  přeje Verča 

"Upcyklace  je proces přeměňování odpadového materiálu nebo nepotřebných produktů v nové materiály či produkty lepší kvality, pro zlepšení hodnot životního prostředí." Tolik říká Wikipedie. A tak jsme s Inuškou "zachránily" jeden starý svetr a daly mu nový rozměr i funkci. 😊 Vyrábět kabelky z použitých reklamních bannerů nebo přešívat staré oblečení je dnes in. Tak přece nezůstaneme pozadu. 😊 A zbylo i na srdíčko. "Mě se moc líbí a spinkalo už i ve školičce." "Novou čepici jsem teda úplně nepotřebovala, ale myslím, že mě sluší a máma je spokojená, že něco vytvořila." Nevím, jestli má čepice vyšší kvalitu než původní svetr. Má ale jednu výbornou vlastnost. Zvolený materiál nekouše. A to je u dětské čepice prostě k nezaplacení. Už se ale těšíme na jaro a léto. Takže příští výrobek bude asi sukýnka nebo šatičky. Mějte se hezky a taky něco zachraňte. Vaše Verča a Ingridka

Tak vás s Ingridkou konečně zdravíme v novém roce. Slibujeme, že už nebudeme slibovat, že se v psaní příspěvků zlepšíme. Asi se nezlepšíme :-) Od začátku roku marně vyhlížíme sněhovou nadílku a nic. Ingridka se letos povozila na bobech možná tak dvakrát, a to ještě bylo z části na trávě. A tak včera vytáhla kolo od Ježíška. Koukli jsme do mapy, kam by se v našem okolí dalo vyrazit na nedělní mini výlet. Našli jsme: " Stezka babky Březinky " Na internetu jsme vyčetli, že je vhodná i pro kočárky, odrážedla i kola. Velká část stezky vedla po rozbité asfaltové silnici, na které se i přes zákaz vjezdu prohánělo jedno auto za druhým. To se nelíbilo ani tátovi, ani Barfimu (který musel být na vodítku) a ani Ingridce, protože vjela každou chvíli do nějaké díry. Začátek teda nic moc. Zachránily to moc pěkně připravené informační tabule. Na každé bylo zajímavé povídání o přírodě, a hlavně úkoly pro děti.   Ingridku nejvíc bavilo stavění domečků pro skřítky. Jeden jsme postavily spolu. ...

Volala jsem Ježíškovi.  "Příjdeš zase jako loni?" Neříkal nic. Asi nás chce napínat.  Zkusíme mu zazpívat.  "Hajdom, hajdom, tydlidom." Víte, která to je? Ne? Tak si zopákněte koledy, ať k vám večer Ježíšek trefí.  ŠŤASTNÉ A VESELÉ  přeje  Ingridka  a tentokrát i za mámu i tátu.

Čau všichni. Vánoce jsou za rohem, Ježíšek už strká dárky do pytle a já vám pořád ještě dlužím poslední "letní" vyprávění. To jsem ale ostuda. Takže stručně.  Jak to bylo, když jsem byla poprvé u moře. Jednoho dne uprostřed září k nám přijela teta se strejdou. Společně jsme naskládali do jednoho auta všechno, co se může u moře hodit. Po desáté večer naložili do auta i mně. "Tak kam vlastně pojedeme?"  Povídá strejda. No a ráno jsem se probudila na Krku.  (To je ostrov v Chorvatsku, víme?) Tam vám bylo krásně.  Ubytování jsme hledali pochopitelně podle toho, jakou měli skluzavku. U moře jsme pobyli několik dnů. A když už nás to nebavilo, odjeli jsme k jezeru. Kdo jste to nepoznali, je to jezero Bled ve Slovinsku.  Bylo teplejší než moře, ale koupal se jen Barfi. Na noc jsme si vybrali kemp u Bohinjského jezera, protože kousek od tam byla lanovka, kterou jsme se hned ráno vyvezli až do nebe. Tak vysoko jsem asi ještě nebyla a bála jsem se jenom trošku. Jediný, kdo...